Příběh Jany: z paneláku na farmu a díky přírodní alchymii jsou výsledkem jedinečné dobroty! Důkaz, že „to“ prostě jde!

Základ měla, na začátku váhala: proč se hrabat v hlíně, když se vše dá koupit? V ten moment rozhodla chuť – když poznáte, jak chutná příroda, už prostě nic jiného nechcete.

Janin příběh „holky z paneláku“ je určitě inspirací pro všechny, kdo váhají, zda se pustit do nového, v ledasčem zapeklitého projektu. Jak je vidět, pečlivost a odhodlanost se vyplácí, a když máte po boku odhodlaného partnera i děti, je rázem všechno snadnější a usměvavější. Seznamte se s příběhem Vesnických dobrot, který vás může posunout dále a konečně dotlačit k rozhodnutí: JDU DO TOHO!

Jak se „holka z paneláku“ dostane na farmu a zjistí, že tady je její místo? Kde se ve vás zrodila ta touha věnovat se přírodě?

Jako městská holka z paneláku jsem měla to štěstí, že prarodiče měli dům nebo chatu se zahradou, kde jsme trávily se sestrou velkou část prázdnin. I moji rodiče měli relativně velkou zahradu v zahrádkářské kolonii. Takže v přírodě jsem se pohybovala od dětství. Samozřejmě, přišlo také období, kdy jsem si říkala, proč se hrabat v hlíně, když si jahody mohu koupit třeba v lednu v supermarketu. Byla to taková ta typická lenivá výmluva, proč něco nedělat. Toto poblouznění trvalo docela krátce. Jen do té doby, než jsem si jahody koupila a zjistila, že se to nedá jíst. Prostě jsem začala chápat, že určité potraviny mají úplně jinou chuť a asi i výživové vlastnosti, když jsou pěstované v malém, nejsou vyhnané chemií a pěstují se v čas, kdy mají a ne v lednu ve fóliovníku za svitu umělého světla.

Jak to všechno začalo? Kde vznikl ten nápad, pustit se do zpracování darů přírody?

Ono si to podnikání spíš vybralo mě. Nemohla bych nic z toho dělat, kdybych si nevzala svého manžela, který vlastní sad a půdu, na které hospodaříme. To, co dnes máme, je zásluha jeho předků. Na nás teď je, abychom se o vše jako řádní hospodáři postarali. Mou vizí je farma, kde se nepoužívají chemické prostředky, kde pole je jedna velká různorodá zahrada, která se navzájem podporuje. Nechceme mít pole jedné rostliny, ale rádi bychom měli na poli třeba i sto druhů různých bylin, drobného ovoce, keřů a stromů. To vše dohromady dává krásný základ pro to, abychom vyráběli Vesnické dobroty. Mohli vyrábět vše ručně a z čerstvého.

Co jsou Vesnické dobroty?

Vesnické dobroty jsou rodinná farma. Pod ten název jsme chtěli zahrnout jídlo, které lze na farmě vypěstovat a zpracovat. Kdysi byla i idea, že budeme mít chov koz a vyrábět vlastní sýry. Po krátké zkušenosti s chovem tří koz a časové i celkové náročnosti s dojením a zpracováním mléka, jsme to vzdali. Což bylo na jednu stranu dobře, protože nás to posunulo dál. Nyní se plně soustředíme jen na rostlinnou výrobu. Na naší farmě máme sad, kde roste asi 70 stromů, většina z nich je stará okolo 60 až 80 let. Pěstujeme také vlastní bylinky a drobné ovoce, letos plochu rozšiřujeme o významně velký kus pole a to o cca 3000 m2. Na úplném začátku jsme z jablek dali udělat mošt a zkoušeli jsme, tehdy ještě na staré sušičce, sušit ovoce. Zjistila jsem, že mezi známými je zájem, což mě motivovalo. Následující rok jsem přidala k sušení třešně, jablka a hrušky. K tomu jsem uvařila pár džemů jen tak pro nás a pro kamarády. Protože všem chutnalo, pustili jsme se do toho: zřídili jsme provozovnu a začali vyrábět.

I když to vypadá idylicky, mít vlastní farmu, určitě není úplně jednoduché. Jak to zvládáte? Co se na farmě během roku děje? A co na to vaše rodina?

Farma není koníček na víkendy, je to práce. Sice jí ani já, ani manžel neděláme na plný úvazek, ale každý na částečný určitě. Já jsem ještě na rodičovské dovolené s mladší dcerou, které jsou dva roky a manžel chodí do běžného zaměstnání. „Volno“ je tedy u nás o práci na farmě, která doufáme, že nás jednou uživí. Je to krásná práce. Nikdy se nenudíte. Pořád se něco mění. Taky se pořád trošku něco nestíhá. Třeba, když se Matka Příroda rozhodne, že včera byla zima a dnes už je plné jaro se vším všudy. Vše ostatní musí ustoupit a jde se dělat vše to, co se udělat musí, aby bylo připraveno. Nejvíce práce je na jaře a na podzim. Na jaře se musí stihnout spousta věcí, jako ostříhat stromy, zvláčet sad, připravit záhony, vypěstovat sazenice, vše nasázet a naset na pole. Pak se o vše starat. Na podzim přichází největší sklizeň ovoce – jablka, hrušky a švestky. Vše se trhá, zpracovává. Od jara do podzimu se vyrábí sirupy, džemy a omáčky z čerstvého. V zimě se zpracovávají sušené bylinky.  Do toho jezdíme sami prodávat na trhy a jarmarky, které začínají už v únoru a končí těsně před Vánoci. A moje rodina? U nás jsou nádherné západy Slunce. A když si večer, unaveni po práci, sedneme v sadě do trávy a jen pozorujeme ptáky, včeličky a prostě jen jsme, je to úžasný relax! Je to také výborná zkušenost pro naše děti. Užívají si pozorování přírody, hrabání se v hlíně, počítání žížal, krmení ptáčků i lezení po stromech, a to je k nezaplacení.

Jak moc složité je vyrábět produkty bez chemických konzervačních látek? Co vše musíte zvládnout, abyste udržela kvalitu svých výrobků?

Aby byl kvalitní džem nebo sirup, musí být hlavně kvalitní základní surovina. To znamená, že zpracováváme čerstvě natrhané ovoce, které se trhá až v té pravé zralosti. Hlídá se vše, co má v danou dobu dozrávat. Což je fajn, když si člověk neustále prochází sad a obdivuje, co už dozrává, co ještě ne, ochutnává. Vyrábět bez chemických látek naštěstí už začíná být standard. Chemie do těchto výrobků rozhodně nepatří. Vše je konzervováno šetrnou pasterací, ale po otevření je nutné mít džemy a sirupy v chladničce a brzy je spotřebovat. Je to práce někdy zdlouhavá, ale krásná a když vidíte, že lidem chutná, tak to prostě musíte milovat.

Nabízíte pestrou směsici dobrot a určitě platí, že co druh, to originál. Kde berete se inspirujete a získáváte znalosti, aby vše fungovalo?

Učím se neustále. Čtu spoustu knih, časopisů. Mám naštěstí kolem sebe spoustu lidí, kteří umí a ví a rádi poradí. Spoustu věcí mě také naučil a učí můj manžel, se kterým se i dohadujeme nad tím, co pěstovat a co už u nás nepůjde. Nejde o to, abychom pěstovali vše a za jakoukoliv cenu, jde o to, abychom využili dobře to, co máme. A chutě hodně zkouším. Jdu cestou zkoušky, prostě vezmu ovoce do ruky, přičichnu k němu, ochutnám otevřu moji krabici s kořením a vyberu tu nejlepší kombinaci. Je to taková alchymie, která ale velmi dobře funguje.

A my to v redakci může jen potvrdit. Měli jsme tu čest ochutnat extra švestkový džem se skořicí a k tomu levandulový sirup. Obojí má od nás hodnocení: veliká dobrota! Takže za nás mají Vesnické dobroty palec nahoru. Posuďte sami, koukněte na e-shop www.vesnickedobroty.cz.