Inspirativní příběh Kamily aneb Koza umí šít a mění české domácnosti

Kamila Dvořáková má otěže svého života pevně v rukou. Sama o sobě s hrdostí říká, že je vdaná za toho nejlepšího muže na světě a nebojí se říct, že štěstí a úspěch, kterými se nyní těší, je výsledkem její tvrdé práce. Právě proto je skvělou inspirací pro všechny další ženy. Zejména pro ty, které stále váhají, zda si splnit vlastní sen a jít s kůží na trh…

Kamarádka jí ukázala, jak funguje šicí stroj se slovy: teď to víš a ostatní už musí být v tobě. A ono to tam je. Značka Vobchůdek Koza z Mimoně přináší do českých domácností originální praktičnost i krásu, a je důkazem, že poctivá práce propojená s kvalitními materiály se vyplácí.

Ženy podnikatelky to mají většinou těžké a jsou hodně podceňovány. Jaké byly vaše začátky?

Nevím, kde se bere povědomí o tom, že to mají ženy těžké nebo alespoň těžší než muži. Ani jako zaměstnanec jsem neměla dojem, že bych se v oboru elektro-slaboproudých systémů, čili oboru téměř výhradně mužském, neuměla prosadit a, co se týče mzdy, měla jsem vždy takovou, jakou jsem si dohodla, mužům jsem do peněženky nehleděla. Začátky podnikání byly pro mne stejně těžké, jako pro kohokoliv jiného. Začínáte od začátku, chybí znalosti, známosti, zákazníci nevědí, co od vás na počátku čekat. Musíte si zvykat na to, že bez zamyšlení odsoudí vaše ceny a vůbec nehledí na kvalitu materiálů a provedení.

Co vám dělalo největší problémy a bylo naopak něco, co vás překvapilo tím, jak moc snadné to bylo?

Prodávat vlastní výrobky je o to těžší, že jste si od počátku dali práci s vymýšlením, celou tvorbou, propagací a nakonec vznikne vaše „dítě“, máte ho moc rádi, jste na něj pyšní a každá pohana se vás osobně dotýká. Později si zvyknete na ty, co vás napadají, nereagovat a nechat je, ať si soudí. Důležití jsou zákazníci, kteří mou práci ocení a vracejí se, případně přivedou další. A těm je třeba se maximálně věnovat, ukázat novinky, popovídat si o tom, jak se mají a pamatovat si je. Nakoupí jednou, dobře, nakoupí podruhé, už je fixuji a potřetí už třeba vím, jakého mají doma pejska, jak se jmenují, jaký čaj pijí, drobnosti, ale je důležité je vědět. Máte spolu totiž vztah.

Bylo šití vaší vysněnou prací? Kde se ve vás vzalo rozhodnutí, že se vrhnete právě na tuto disciplínu?

Podnikat jsem začala v roce 2009, původně úplně v jiném oboru. Bývala jsem manažerka, asistentka ředitele firmy, pak provozní ředitel u firem technicky zaměřených na obor elektro–slaboproudy. Tato zaměstnání byla velmi vyčerpávající psychicky a vyžadovala velkou dávku zodpovědnosti. Měla jsem je moc ráda, ale jednoho dne jsem si řekla, že už je čas se osamostatnit a určovat si, co budu nebo nebudu dělat sama. Upřímně, šití nebylo mou vysněnou prací, vůbec jsem o něm neuvažovala v souvislosti se sebou. Původně jsem založila Vobchůdek jako projekt na podporu malých výrobců s tím, že budu prodávat své mozaikové výrobky a pak zboží dalších šikovných lidí. Oslovila jsem je a vybrala nějaké šperky, přírodní mýdla a další věci, ale stále mi chyběly šité výrobky. Zašla jsem za svou tehdejší kamarádkou a nabídla jí, aby pro mne šila kapsáře. Tehdy jsem si myslela, že umí šít. Moc o tom mluvila, zcela samozřejmě. Nakoupila jsem látky, krajky a předala k šití. Výsledek mě velmi nemile překvapil. Kapsy nestejné, krajky v různé výšce, všude něco jinak, než bych to chtěla. Zdravě jsem se naštvala a řekla si, že když ona umí šít, tak to já umím taky. Pořídila jsem si starší stroj, zajela za kamarádkou do Mnichova Hradiště a ona mi ukázala, jak se „to“ používá. Jeden večer jsme šily, klábosily a tím to začalo.

Vaše výrobky vyrábíte pod značkou s tak trochu prapodivným názvem. Jak vznikl?

Začala jsem se značkou Vobchůdek, protože se mi líbilo to nespisovné V na začátku, lidi to provokovalo a zaujalo. Jen manžel mi stále říkal, že to evokuje myšlenku, že zboží pouze přeprodávám a nevyrábím. Po několika letech jsem se začala ptát zákaznic, jak by reagovaly na změnu, a zjistila jsem, že vlastně Vobchůdek už má jméno a zákazníci si ho tak pamatují. Takže úplná změna názvu by mohla vést k odlivu zakázek, lidé by nenašli Vobchůdek a nový název by stálo další roky prosadit. Takže jsem uvažovala nad maskotem Vobchůdku. Stále mi nějak neseděly vymyšlené varianty, až najednou začala z mé minulosti vystrkovat růžky Koza z Mimoně.

A proč právě koza?

Koza z Mimoně je totiž můj zážitek z dětství, kdy jsem ještě ani nevěděla, co je Mimoň. Úplně přesně to vystihuje můj příběh: Kdysi dávno, před kala kala dobou, kdy ještě žil dědečkův pradědeček (to neberte úplně vážně), byla Kamilka malá a maminka jí kupovala časopis Sluníčko, v něm se o Mimoni nepsalo nic, za to do něj Kamilka namalovala a maminka poslala „loštomilej oblážek“, který pak ve Sluníčku vyšel, a celá rodina se radovala.

O něco později, když už Kamilka vyrostla a začala chodit do školy, dostávala od maminky časopis Mateřídouška a v něm jednoho krásného dne vyšel 1. díl psaného seriálu nazvaný Koza z Mimoně. Kamilka si přečetla název a přiběhla za maminkou: Co je to Mimoň? A maminka jí to řekla. Netrvalo dlouho, o pár let později, zničehonic se rodina přistěhovala, kam jinam, než do Mimoně. Postupně se rodina rozprchla a Mimoni zůstala jen velká Kamila. Asi jsem se v tom příběhu našla a teď jsem Koza z Mimoně já.

Takže díky této myšlence, která se klubala na povrch asi půl roku jsem letos našla šikovnou grafičku, zadala jí práci na novém logu a tvorbě maskota. Myslím, že se to povedlo, alespoň z reakcí zákazníků a zákaznic. Děti se zastavují, rodiče usmívají a název se jim i dobře pamatuje. Vobchůdek zůstal, jen se rozšířil o Kozu a je to Koza modelka, jak ostatně předvedla na letošním prvním ročníku Módní přehlídky „Když se hodí Koza Do Gala“.

Koukněte se na video z akce:

Koza si očividně jede na retro vlně. Co pro vás retro znamená?

Na zakázku ušiji vše z bytového textilu, ale sama šiji nejraději chňapky, zástěry v různých provedeních, mám několik druhů, reagovala jsem na požadavky zákazníků a našla si v tom svou radost. Další jsou tašky, nákupní, letní stahovačky a letos mám i nový produkt designové crossbody kabelky. Retro pro mne znamená vzpomínky, věci, které bývaly a jsou nám milé. Znamená pro mne kvalitu látek i práce. Šiji proto z kanafasu, lnu, žakáru a okrajově i z tištěného plátna, ale od něj se stále více se odchyluji k těm dražším a lepším kvalitou. Plátna z předrevolučních dob se dají použít i dnes, jsou stále pevná. Drží barvu a tvar. Dnešní plátna jsou dle mého názoru takové veselé, barevné hadříky na rychlé spotřební zboží, což jsou třeba chňapky, za 2 roky používání a praní z nich bude sotva hadr na mytí oken. Oproti tomu lněné tašky, dobře šité, vydrží třeba 10 let, neprotrhnou se, neprodřou běžným užíváním.

Vzpomínáte si na váš úplně první výrobek? Co to bylo a jak byste ho hodnotila dnes?

Můj první šitý výrobek byl kapsář v retro stylu. Kombinace šedobílého proužku a šedobílých růžiček, byl krajkový. Do dneška jsem na něj pyšná. Ukázala jsem ho kamarádce, která mě naučila používat šicí stroj a ona se vyjádřila ve smyslu: Já ti ukázala, jak to funguje a to ostatní už musí být v tobě a ono to tam je. A tak to vlastně všechno začalo.

Jak moc těžké je uspět s ručně šitými výrobky na současném trhu, který je přehlcený levným zbožím například z Číny?

Napodobeniny tady jsou, a můj názor je, že kazí lidem vkus a pojem o kvalitě. Setkávám se s tím téměř každý den, nechci proti tomu bojovat, jen vlastními silami ukázat těm, kteří mají zájem, že to jde jinak a lépe.

Co pro vás znamená, když se řekne originalita? V čem tkví ta vaše?

Originalita, znamená něco nového, původního a ta moje spočívá v tom, že své střihy navrhnu, zkombinuji s doplňky a vytvořím sama. Vzhledem k rychlosti doby jsou na trh každý den vhozeny tuny zboží a za originalitu se dá považovat už i kvalita výrobků, která kolem dokola klesá. Takže já kladu důraz na kvalitu materiálu a provedení.

Když se ohlédnete za podnikatelskou kariérou, jak ji hodnotíte?

Podnikání je tvrdá škola života. Z jedné strany náročný zákazník, z druhé strany úřady. Kličkujete mezi požadavky obou, a to vyžaduje spoustu času a pevné nervy.  Nedivím se, že tolik živnostníků každý rok končí. Nároky státu se zvyšují a kromě radosti z práce vám někdy nic jiného nezbývá. Kdo tu radost ztratí, opustí ring. Já mám velkou oporu ve svém manželovi, když mi někdy dochází síly, je tu. Řekla bych, že mé podnikání hodně prověřilo náš vztah. Co se týče hodnocení podnikání, ani nevím, jestli bych zvolila slovo kariéra. Pracuji na tom, co mám ráda, nápady mě neopouští a zákazníci také ne, spíše naopak, takže, pokud se nic nepokazí na mém zdraví, jedu dál.

Co vám podnikání dalo? Měnila byste?

Podnikání mi dalo pěkně zabrat, ale má své dobré stránky. Realizuji se, dokázala jsem si, že ve mně něco je. Něco, co jsem vlastně chtěla už od malička: tvořit věci, které mají smysl a jsou hezké. Doufám, že jednou až odejdu, zůstanou po mě vzpomínky na šikovnou Kozu z Mimoně. Neměnila bych. Dvakrát jsem dostala nabídku na práci, kterou už jsem dělala, za hodně slušné peníze. Přemýšlela jsem o nich, jednu jsem dokonce na čas přijala, ale zjistila jsem, že už jsem jinde. Nezajímají mě problémy velkých firem, vyplněné příkazy a lidé tlačení k výkonu až k padnutí.

A co byste vzkázala ženám, které váhají, zda s podnikáním vůbec začít?

Nemyslím si, že mám vůbec nějaké právo cokoliv vzkazovat těm, které váhají, vše je naprosto individuální. Ale: Vy, které jste se už do víru vrhly a jste na začátku: Buďte tvrdé, hlavně k sobě.

Koukněte na web: www.kozazmimone.cz a nebo na www.facebook.com/vobkozazmimone

DOPORUČUEJEME 🙂